Vúdú
Slovo vúdú (také psáno jako woodoo) vzniklo jako zkomolenina slova vodu, které v jazyce dnešního Dahomeje (dnešního Beninu) a Togu znemaná "bohové a duchové". Odsud byli v 16. století převáženi v řetězech černoši na ostrov Santo Domingo, nyní Haiti.
V zoufalství a bídě otrocké kultury se nadpřirozené představy ze západní Afriky začaly mísit s čarodějnictvím Nového světa. a tak vzniklo zvláštní náboženství, které pro své vyznavače znamenalo i zvláštní způsob života. Během několika desítek let se stalo lidovým náboženstvím na Haiti a mělo i výrazný podíl na kulturním životě v New Orleans.
Základem vúdú je přivolávání bohů a duchů, kteří se zmocní kněze (bokor) a jeho prostřednictvím se pak vyznavači dostávají k ochraně, léčbě i věštbám. Jedním z prostředkům jsou i gris-gris - malé taštičky obsahující byliny, oleje, vlasy, kosti a jiné věci např. úlomky nehtů či kousky šatů. Temnou stránkou vúdú jsou tzv. zombiové, kteří však nemají nic společného s literárními a filmovými zombie. Podle vúdú jsou to mrtví bez duše, kteří byli oživení pomocí magie, nebo odhmotněné duše.
V neradostných dějinách Haiti, které si roku 1804 vydobylo nezávislost na Francii, se k vúdú často uchylovali diktátoři, kteří pomocí něj udržovali obyvatele ve strachu a poslušnosti.
Vúdú však nemá jen zlověstnou tvář. V New Orleans se údajně objevila řada králů a královen vúdú, z nichž nejznámější byla Marie Laveauová, mimořádně krásná vysoká mulatka. Lidé ji miloval i pro bezpočet dobrých skutků a většinou přehlíželi temnější stránku jejího kultu, k nimž patří i zvířecí oběti a vznášení kleteb.
