Jdou lidé...
Jdou lidé…
Jdou lidé postavy shrbené,
tatam je jejich hrdost a pýcha,
procesí tiché a znavené
všem se nyní těžce dýchá.
Jdou lidé v šatech roztrhaných
nevlídnou holou pustinou,
bída se zračí v propadlých tvářích
a mnozí cestou zahynou.
Jdou lidé dnem i nocí,
své padlé nechávají za sebou,
kráčejí tupě jak stádo ovcí
zemí smutnou, změněnou.
Jdou lidé tváře ztrhané,
po jedné z mnoha prašných cest,
netečně míjejí zničené
trosky kdysi hrdých měst.
Jdou lidé na kost vychrtlí,
moc sil už jim nezbývá,
dostihl je jejich osud zlý
i slunce se jim vysmívá.
Jdou lidé už se sotva vlečou,
ta bídná hrstka přeživších
a dobře vědí, že neutečou,
smrt brzy si najde každého z nich.
Komentáře
Přehled komentářů
panejo;) tolik optimismu pohromade mne asi zabije. je to dobra basen, rek bych. mas na mysli nejaky konkretni lidi?;)
quo vadis?
(delarock, 19. 1. 2013 13:39)