Moderní upíři
Moderní upíři
Oči podmaluji tlustou černou linkou,
na krk zavěsím pentagram, špicí dolů,
rty obkroužím rudou rtěnkou,
dlouhé havraní vlasy spoutám do drdolu.
Mým poznávacím znakem je barva černá,
nosím ji v zimě i v létě,
stále stejná, nezměněná,
kráčím svojí cestou v tomto chmurném světě.
Vyrážím ven do ulic,
matička noc už vše halí do svého hávu,
zkažený vzduch města dýchám z plných plic,
jdu neohroženě vstříc nepřátelskému davu.
Mé bledé jizvy po ranách, z nichž tolikrát krev vytékala,
že nežádoucí pozornost budí dobře vím,
s žádným dobrým pohledem jsem se dosud nesetkala,
jen s opovržením a nepochopením.
Jsem špatná, protože jsem jiná,
odsuzují mě, aniž mě znají,
ačkoliv jsem nikdy nikomu neublížila,
jejich zlé pohledy mě probodávají.
Však co je mi po nich, jsou mi cizí!
A ať hodí kamenem, kdo cítí se bez viny.
Ani oni nejsou dokonalí,
však přiznat si to nechce ani jediný.
Má sestra po chodníku proti mně kráčí,
černé šaty, pentagram, pořezané a zhojené žíly,
povzbudivý úsměv, v očích porozumění se jí zračí,
nejsem sama a to dodává mi síly!