Prokletí
Prokletí
Zase stojím v temném lese,
mé tělo se celé třese,
bolest mě svírá v objetí,
tohle je moje prokletí.
Když v útrapy se můj svět zúží,
v křečích setřásám lidskou kůži,
praskání kostí, přeměna těla,
aniž bych to sama chtěla.
Měsíc však nade mnou má moc,
vždy každou úplňkovou noc,
vlčí démon se v mém těle budí
a už brzy se opět osvobodí.
Místo rukou vlčí tlapy,
místo nehtů ostré drápy,
na těle šedá srst
a v srdci zuřivost.
Tohle jsem si sama nevybrala,
ale už dávno jsem se vzdala
a zdá se mi, že mě to umučí,
když za úplňku přicházím o duši.
Komentáře
Přehled komentářů
Působivé. Krásná slovní zásoba a verše. Ty máš budoucnost!
Obrázky k básním vybíráš až posléze a nebo je používáš odzačátku jako inspiraci?
Re: ;)
(Charibeja, 17. 12. 2011 20:47)Ne obrázky přidávám až pak a aby se hodily k básni. :)
;)
(Lili, 17. 12. 2011 20:10)