MYSTERIUM

Jihlavské katakomby jsou s rozlohou 50 000 m² a délkou asi 25 km druhé největší hend po znojemském podzemí. Nacházejí se pod celým městem a pod většinou městských památek. Tato historická a technická pamětihodnost je jedním z posledních dochovaných pozůstatků činnosti středověkých jihlavských horníků.

V roce 1936 bylo podzemí poprvé zpřístupněno veřejnosti, za druhé světové války je nacisté z bezpečnostních důvodů uzavřeli, v letech 1949–1969 mohli opět turisté katakomby zhlédnout, ovšem kvůli stavebním úpravám je město znovu uzavřelo. Chodby poté zpřístupnilo až v roce 1990 občanské sdružení Georgii Agricola, které se o ně stará dodnes. Veřejnost mohla navštívit dva okruhy. Okruh Alfa, vedoucí upravenou částí podzemí, byl pro nezájem návštěvníků uzavřen. Druhý, tzv. Starý okruh vede pod horní částí Masarykova náměstí a tvoří jej převážně původní chodby. Velkým tahákem pro turisty se stalo objevení tzv. svítící chodby.

Název Jihlavské katakomby je laický, neboť označení katakomby se používá pro podzemní pohřebiště, které se v jihlavském podzemí nenachází.

Svítící chodba

  Amatérští speologové ze spolku Černé slunce katakomb v roce 1978 objevili v katakombách chodbu, jejíž stěny svítí. Název svítivka jí dali členové občanského sdružení Jihlavský netopýr, kteří se ve 20. století o tuto jihlavskou památku začali starat.

Tato svítící chodba se nachází pod kostelem sv. Ignáce a bývalých kasáren. Jedná se o úsek katakomb, jehož stěny po ozáření ve tmě světélkují jemně nazelenalým světlem. Chodba se rozkládá 11,60 metrů pod povrchem, je široká 2,1 m, vysoká 2,9 m a dlouhá 12 m. Její povrch pokrývá měkká bílošedá hmota.

Dlouho se myslelo, že chodba svítí trvale a sama od sebe bez čerpání jakékoliv energie.

O původu světla existovaly různé domněnky, například že se jedná o zbytky stříbra po jeho vytěžení, což vyvrátila geologická expertiza, jež odhalila, že zdejší rula žádné stříbro neobsahovala, a i tvar chodeb je zcela odlišný od důlních štol. Později záhadologové přikládali svit nerostu zvanému willemit. Mezi další vysvětlení patřil světélkující fosfor pocházející z mnichů pohřebených nad chodbou,dále pak světélkující bakterie, plísně či houby, také se spekulovalo o nějaké radioaktivní hornině nebo o příměsi radioaktivního zářiče přímo v látce, ovšem po změření radioaktivity byla tato možnost vyloučena. Občanské sdružení Jihlavský netopýr proto požádalo o seriozní průzkum. Nakonec toto tajemství objasnil záhadolog Ivan Mackerle, jež díky chemickýcm rozborům geochemika Waltera Pavliše zjistil, že nátěr se skládá z barytu a wurtzitu, který patří mezi silné luminofory (které ve tmě svítí).

 Záhady

Amatérští badatelé i někteří návštěvníci v prostorách této pamětihodnosti údajně slyšeli tajemné hlasy či zahlédli stíny procházející chodbou. Černý stín podivné postavy se zvednutou paží a tenkým krkem, jež měla na hlavě jakousi přilbu či dlouhé, dole rovně zastřižené vlasy, v blízkosti svítivky natočil i reportér Stanislav Motl , který v podzemí čtyřikrát přenocoval, při natáčení pořadu Na vlastní oči tv Nova , která reportáž odvysílala v září 1997. V říjnu téhož roku pro velký ohlas diváků proběhla rekonstrukce, která vyloučila, že by se mohlo jednat o vědomou manipulaci či o Motlův stín.

Při dalším pokusu zde nainstalovali citlivou kameru pro termovizi, neboť údajné zjevování přízraků prý často doprovázejí změny teploty bez vnější příčiny. Ve stejnou dobu, kdy reportér Motl nafilmoval postavu, tedy v půl páté ráno, ve výklenku poklesla teplota o jeden a půl stupně po dobu 6 minut, poté se vrátila do původního stavu (10,4 °C).

Jednotlivci i skupiny návštěvníků zahlédli jakési stíny, které procházely chodbou a mizely většinou ve zdi či tmě v blízkosti výklenku u svítivky. Tento jev popisovali jako postavu připomínající mnicha v kápi. Objevovala se tvrzení, že zaslechli ozvěnu kroků či vzdálenou chrámovou hudbu.

Podle mnoha psychotroniků a senzibilů, kteří Jihlavu navštívili, by se pod již známými chodbami měly nacházet další podzemních prostory, které údajně spojovaly církevní stavby a možná i radnici. Údajně byly napojeny na síť chodeb procházejících celým územím České republiky.

                                                                                                                                                                                                                 zdroj: Wikipedie

Moje poznámka: Jihlavské podzemí jsem navštívila před několika lety. Sice jsem  tam žádné duchy neviděla ani necítila,  ale byl to hezký zážitek. Mohu jen doporučit.