MYSTERIUM

Nejstarší upír?

Před necelými 8000 lety kráčela po Minessotě dívka, za níž se jistě každý ohlédl. Muži ale nevzdychali obdivem. Stejně jako jejich družky a děti, brali nohy na ramena. Tvář, kterou spatřili, je děsila. Neobvyklý tvar lebky s velkýma vpadlýma očima umocňoval dlouhý úzký nos. Z úst vyčnívaly 2 centimetry dlouhé špičáky.

 Archeologové neměli možnost prověřit, co tuto anomálii vyvolalo. Lebku museli vrátit indiánům, na jejichž území byla nalezena. Byl to pozůstatek nejstaršího upíra na světě?

Upíři v dnešní době

 Psychologové se shodují, že vampyrismus v určité podobě přetrvává dodnes. Míní tím ovšem úchylku, spojenou s potřebou pití krve. Zaznamenaných případů není málo.

 Tracey Wiggintonová pila při milování krev svého partnera. V roce 1989 tak doslova vysála sedmačtyřicetiletého Edwarda Clyda.

 Brazilec Marcello Costa de Andrade chtěl být krásný. Proto zabil 14  chlapců a vypil jejich krev.

 Obětí novodobých upírů se zřejmě stala i novinářka Susan Walshová. V červenci 1996 pátrala po newyorské sektě, jejíž členové se považovali za upíry. Připevňovali si kovové kly, jimi proráželi tepnu své kořisti a pili lidskou krev. Po poslední návštěvě centra sekty novinářka záhadně zmizela.

 V San Franciscu v roce 1998 jedenadvacetiletý mladík podřezal hrdla 3 ženám bez domova a pil jejich krev. Po zatčení tvrdil, že je 2000 let starý upír, který pitím lidské krve získává sílu a dlouhověkost.

 V plovině léta roku 2000 prošetřovala americká policie velmi neobvyklé udání. Na Joshuu Roiseho ze San Francisca se vrhl neznámý muž, prokousl mu hrdlo a 2 minuty z otevřené rány sál krev. Policie upíra dopadla. Podle dokladů šlo o devětatřicetiletého Erika Davida Knighta. Po zatčení se snažil svůj čin vysvětlit tím, že trpí neznámou nemocí, která mu zabraňuje jíst a pít jako normální lidé. "Je mi strašně zle. Potřebuji krev," opakoval stále dokola.

Lékařská zpráva dokazuje, že Roise utrpěl značnou ztrátu krve. Rána na krku musela být sešita několika stehy.

"Americký vampirolog Stephen Kaplan údajně hovořil již s 615 opravdovými upíry. Tento muž, který v USA založil Vampire Research Centre, tvrdí, že upíři se od ostatních lidí liší tím, že dokáží zpracovat všechny látky, které obsahuje lidská krev. Z tohoto důvodu se podle něho mohou dožít 150 ař 250 let. Pro svá tvrzení nemá ovšem žádné důkazy, nedisponuje jediným lékařským dobrozdáním a nemá ani notářky ověřené rodné listy pra-upírů, navíc žádosti lékařů, ochotných něktrého ze skutečných upírů prohlédnout, odmítá," upozorňuje novinářka Stanislava Jarolímková, která se touto problematikou podrobně zabývala a zároveň uvádí jedno z možných vysvětlení vampyrismu:

 "Doktor Christian Riter došel po prostudování mnoha historických zápisů k závěru, že vampyrismus nebyl výsledkem příliš bujné fantazie prostých lidí, ale neschopnosti vysvětlit jisté jevy. Přesněji řečeno, tvrdí, že vše mělo své kořeny v jedné nemoci. Přesvědčil ho o tom popis epidemie, která v roce 1732 zuřila na Moravě a která si během 6 týdnů vyžádala 13 obětí. Do napadené oblasti byl tenkrát vyslán lékař, který měl vysvětlit příčinu oněch hromadných úmrtí. Tento lékař konstatoval, že všechny oběti před smrtí křičely, třásly se, měly očividně z něčeho strach, v prsou cítily strašné píchání a měly pocit, že je někdo škrtí, pak jim slábl pulz, trpěly neuhasitelnou žízní a nakonec se jim na hrudi a na břiše objevily modročervené skvrny. V deliriu dávaly najevo hrůzu z toho, že se stanou upíry.

 Podle Ritera jsou tyto příznaky důkazem, že všichni tito lidé zemřeli na slezinnou sněť. Jedná se sice o chorobu dobytka, ovšem přenosnou na člověka. Není ovšem divu, že tehdejší lékaři na tuto souvislost nepřišli, protože tato choroba byla objevena teprve v roce 1876. Celou situaci komplikoval fakt, že i o rozkladu mrtvol a jeho zákonitostech neměli lidé první poloviny 17. století ani potuchy a tak si změny objevené při exhumaci vysvětlovali po svém, neboli po "upířím". Jak jinak si také vysvětlit fakt, že osoby které za svého života byly hubené, vypadaly při exhumaci jako dobře živené.

 Se závěry doktora Ritera lze s úspěchem polemizovat. Naprosto stejné příznaky, které považuje za příznaky sněti slezinné, se totiž vysvětlují při otravě lidskou krví. Badatel nevysvětluje, proč se oběti před smrtí obávaly, že se stanou upíry. K takovému tvrzení musely mít v posledních chvílích svého života pádný důvod. A pak je zde neoddiskutovatelný fakt, že oběti upírů byly zaznamenány na mnoha místech, kde se dobytek nikdy nevyskytoval a sněť slezinná je naprosto neznámý pojem.

Nelze přehlédnout, že víra v tajemné bytosti, které žily i po smrti, v noci vstávaly z hrobu a živily se lidskou krví, opanovaly desítky národů. Na obranu proti útokům upírů byla vyvinuta série magických úkonů i ryze praktických opatření. Je velmi podivné, že tyto protivampyrské zásahy jsou na celém světě téměř shodné, i když vznikaly v zcela různých, navzájem velmi odlišných i geograficky vzdálených kulturách.