Upíři v Rumunsku
V Rumunsku se až do 20. století jako zcela běžný uchoval způsob pohřbívání, při němž se ostatky mrtvého exhumovaly 3 roky od úmrtí v případě dítěte, po 4 nebo 5-ti letech, šlo-li o mladého člověka, a po 7 letech v případě osoby pokročilejšího věku. Pokud se přitom zjistilo, že proces rozkladu mrtvoly není dokonán, předpokládalo se (a ještě dnes se tak uvažuje v některých venkovských oblastech), že jde o tělo upíra. Jestliže naproti tomu byly při exhumaci nalezeny čistě vybělené kosti, bylo to považováno za znamení, že duše šťastně došla věčného pokoje. Kosti se pak omyly ve vodě a víně, obalily lněným plátnem a znovu pohřbily. Tomuto druhu pohřbívání na dvakrát, velmi rozšířenému zejména na Balkáně, se říká "dvojí pohřeb".
V roce 1926 poznamenala rumunská folkloristka Agnes Murgoci, že víra v upíry byla ještě před pár lety běžná a přirozená "jako stéblo trávy".
V Rumunštině se pro upíra užívá termínu strigoi, tedy slova latinského původu.
Ke způsobům, jimiž bylo možno ověřit, že se z mrtvého stal upír, patřilo:
- zjištění, že členové rodiny, případně služebnictvo a zvířata umírali v krátkém čase po zesnulém
- nalezení hole hadovitého tvaru v blízkosti hrobu. Věřilo se, podobně jako v Čechách, že upír takovou hůl používá, aby se dostal ven z hrobu
- zkouška koněm, rozšířená na celém Balkáně tj. odmítnutí koně skočit přes hrob nedávno zemřelého. Někdy však koně při této zkoušce nahrazoval místní blázen
Podezření mohlo být potvrzeno, jestliže tělo po exhumaci:
- bylo nalezeno s růžovým obličejem i mnoho týdnů po pohřbu
- bylo v převrácené poloze
- mělo jednu nohu skrčenou do rohu hrobu
K protiupírským praktikám, kromě nejobvyklejšího způsobu tj. probodnutí srdce nebo pupku hlohovým kůlem, můžeme uvést - díky bohaté dokumentaci protiupírských praktik na Balkáně - ještě další varianty, při nichž bylo třeba:
- propíchnout srdce jehlou
- probodnout srdce rozžhaveným železem
- vecpat do nosu, do uší, do pupku, pod uši a pod nehty kamení
- 120 na máry zrnka prosa (upír bude trávit čas jejich sbíráním)
- vložit česnek nebo větvičku trnky do úst mrtvého
- obrátit tělo tváří dolů (upír se vydá nesprávným směrem a nedostane se na povrch)
- připevnit tělo provazy, přezkami a pouty k zemi
- zatížit těžkými balvany hlavu a údy mrtvého
- svázat tělo do kozelce
- položit zašpičatělé kůly na horní stranu már (upír se pobodá, pokusí-li se zvednout)
- pokrýt celou mrtvolu slámou (sláma rychle hnije a analogicky by se měl urychlit i rozklad těla)
- rozdělat oheň přímo v hrobě
K těm živým, kteří byli v podezření, že by se mohli stát upíry, patřili také lidé, kteří během života odmítali jíst česnek, děti, které zemřely dříve, než mohly být pokřtěny, děti žen postižených uhranutím, sedmé dítě stejného pohlaví a mrtví, přes jejichž hrob přešla kočka nebo nějaký člověk anebo jen něčí stín.
V Rumunsku nabývala hrůza z upírů takových rozměrů, že venkované věřili, že pouhá upírova vůle stačí k tomu, aby se další lidská bytost po smrti také stala upírem.